Náhoda? No nevím.

Ráda bych Vám vyprávěla jeden příběh. Takový ten ze života, jak nad ním nechápavě kroutíte hlavou. Je o tom, jak se stane vše, co se stát má.

Vše co se má stát, se stane.

Loni v červnu jsme byli na dovolené. Já jsem naše ubytování doporučila na jedné FB stránce zaměřené na cestování s dětmi. Ubytování to bylo nenáročné, levné a hlavně vhodné pro děti. Jedné neznámé mamince z Prahy se naše ubytování líbilo. A protože jsme tam zrovna v tu doby byli, naposílala jsem jí spousty fotek. Poté už jsme spolu v kontaktu nebyly. Jaké tedy bylo překvapení, když jsme na tom samém místě, ale v září, seděli na balkóně a hned vedle nás se ubytovala tato rodinka z Prahy.

Nejste náhodou paní Sladovníková?

To si takhle sedíme na balkóně v Chorvatsku a sousedka, která je ubytovaná hned vedle nás se na mě otočí a povídá : „Nejste náhodou paní Sladovníková?“

Dost ve mě hrklo. Žádná celebrita přeci jen nejsem a navíc si pamatuji obličeje. A tuto paní fakt neznám 😉 A navíc jsme v Chorvatsku! Kdyby se mi to stalo třeba v Plzni, tak dejme tomu, ale v Chorvatsku?

Samozřejmě jsem se přiznala, že Sladovníková teda náhodou jsem. Záhy bylo jasné odkud mě paní zná. Místo se jim líbilo a úplnou náhodou byl volný termín shodný s tím naším. Zajímavé na této rodince je, že žijí v Praze, ale tatínek je Chorvat. To se vám často nestane, že na dovolené v Chorvatsku vedle vás bydlí Chorvat žijící v Čechách. Navíc s krásným jménem Karel Pelikán.

Tím, ale náhody teprve začaly.

Tou dobou jsme zvažovali operaci metodou Ulzibat. Nikdo o tom téměř neslyšel. A když už o tom někdo slyšel, tak nic nevěděl. Pátrali jsme všude možně. Ale žádná sláva. Navíc jsme cvičili a cvičili a stále to nepřinášelo vytoužené výsledky. Barborka stále chodila po špičkách a nelepšilo se to. Bylo to období velké beznaděje.

A najednou Pelikán.

Pelikán u moře, že by náhoda?

Ukázalo se, že tatínek odvedle je fyzioterapeut. A zná metodu Ulzibat. Dokonce viděl, jak probíhá! No chápete to?

Mrknul Barče na nožky. Promačkal a čáry máry fuk Barborka klesla. Neuvěřitelný! Všichni jsme koukali jak blázni. Roky jsme makali, cvičili, zkoušeli všechno možné i nemožné. A nic. A najednou to šlo.

Příště v Praze.

Během dovolené si Barborka našeho zachránce opravdu oblíbila. Což byla na půl výhra. Od října 2018 jsme začali jezdit každých 14 dní do Prahy. Cvičili jsme s Karlem a Barča začala dělat neuvěřitelné pokroky. To, co se celé roky ani nehnulo, najednou šlo.

Poctivě jsme makali. Hodně jsme zapojily i EFT. Dost jsme na nožky ťukaly, ať už přímo s Barborkou a nebo jsem ťukala v zastoupení. V březnu 2019 podstoupila Barborka Ulzibat. Teď je to skoro dva měsíce. Tento týden jsme byli opět v Praze. Byla to návštěva plná emocí. Bylo vidět, jak obrovský pokrok Barborka udělala. Já jsem byla celá pryč. Neustále mě pohled na Barborky chůzi po patách dojímá. Navíc mě dostal i Karel, jeho nadšení bylo neuvěřitelné. Dělá svou práci srdcem. A navíc pro ni má obrovský dar a nadání.

A já jsem přemýšlela o osudu a o náhodách. Existují?

Na bezmoc z Barborky nožiček jsem ťukala stokrát. Ta bezmoc, kdy se snažíte ze všech sil a ono to nestačí.


Ťukání na bezmoc může vypadat třeba takto:

I přestože se cítím bezmocná, stejně se mám ráda a přijímám se. 3x

Jsem bezmocná…cítím se tak bezmocná…nevím jak jí mám pomoci…co ještě mám udělat…

Všechnu tu bezmoc, propouštím ji TEĎ! Všechnu tu bezmoc…propouštím ji na všech úrovních svého bytí.


Věřím, že nakonec vše dobře dopadne. Tento příběh je jasný důkaz toho, že je to pravda. Barborky postižení mě hodně naučilo. Zpětně to dokážu ocenit. Byly však chvíle, kdy jsem brečela bezmocí. Volala jsem do nebe a prosila o pomoc. O zázrak.

 

Nakonec přišel. Díky Barunky nožičkám jsme si uvědomili o čem ten život vlastně je. Začali jsme si vážit zdraví a toho, že jsme spolu. Přišlo nám do cesty spoustu úžasných lidí. A pár jich odešlo. Já mám v sobě klid, že vše se děje podle plánu. Můžu propustit svoje strachy a volně se nadechnout.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *